Ahoj všichni bajkeři a holky na motorkách.
Rád bych se s vámi podělil o zkušenosti a zážitky s mojí motorkou.
Jedná se o Hondu CBX 650 E z roku 84.Vím,že pro mnohé je to už stará plečka,ale po třech letech bych jí asi vyměnil za máloco.
Koupil jsem ji v roce 99 dovezenou z Itálie.Přes počáteční pochybnosti typu - jak utáhnu takovou těžkou bestii (váží 245 kg) a jak zvládnu těch 70 kobyl - jsem se do ní skoro zamiloval.Někdy mi připadne,že na ní manželka žárlí. :-))
Je to klasickej řadovej čtyřválec,chlazenej vzduchem a olejem.Nemá klasicky ovládaný ventily přes zdvihátka,ale hydraulicky ovládaný přes "hydroštosy".Hlavní výhoda je,že
nemusím pořád štelovat ventily.Ale zas na druhou stranu,ty hydroštosy nejsou dvakrát levný.A když
trápím, ale rozumně, motor na pětku ve čtyřiceti a přidávám plyn, není zase slyšet ten chrastot a cvakot ventilů jako u štelovacích.
Spojku má taky hydraulickou a i páčka spojky ovládá spojkovej válec přes
kapalinu.Tady je v náplni brzdovka. Žádný lanko,co by se mohlo roztřepit a utrhnout.:-)
A teď k tomu,co na tomhle starým klenotu miluju.
KARDAN. Někdo si může říct,co na něm je. Tlustá roura v který se točí
ňáká tyč, která vede k zadnímu kolu a hyzdí zadek motorky. Ano je to pravda a
zároveň omyl.
Nalejete olej do kardanu, celej rok jezdíte a na konci sezony jen zkontrolujete.
Řetěz musíte mazat pořád a furt a neustále.Přitom pokaždý něco z řetězu ukápne nebo odstříkne při jízdě na zadní
kolo. Nebo, nedej bože, se vám o řetěz otře vaše drahá polovička. A pak po zbytek jízdy a dne slyšíte prupovídky typu : "Sem si vzala ty pěkný
kalhoty, v kterejch se ti líbí můj zadeček nejvíc a teď je můžu vyhodit,
protože je mam špinavý od toho sajrajtu, co máš tadyhle dole". V tomhle vidím hlavní přednost
kardanu. Nemůžu se o něj ušpinit, pokud z něj neprosakuje olej, nic se tam nenamotá jako do řetězu a nedělá takovej divnej šustot jako řetěz.
Nevýhodou zas je, že je těžší, nemůže se jen tak mýrnix týrnix dát širší guma.
Absence alespoň malého odkládacího prostoru je nemilá.Vyřešil jsem to
rolkou, kterou jsem dal na madlo vzadu. Měl jsem ji před tím nějakej čas vepředu na vidlích.Tady ale trochu překážela olejovýmu chladiči.
Jinak ještě vozím kožený brašny, který upevňuju pod sedlo. Jsou od Koudelákový bez velkejch
ozdob. Jen přezky a ty ještě tak nevyniknou. Poberou dost a moje nároky zas tak velký nejsou.:-))
Jinak je tohle všechno připevněný, namačkaný a přišroubovaný na klasickým uzavřeným trubkovým rámu.
Vejfuky má 4 do 2. Ačkoli konce nejsou originály, jezdil jsem za 4 - 4,5
litru. Dost málo, že jo?A to jsem si myslel,než jsem se zeptal kámošů s podobnejma
obsahama, že žere motorka jak prokopnutá. :-))
Plánuju nový,jenže to má malou chybičku. Honda dodává jen komplet vejfky se svodama za 24tisíc.
Koncovky z nerezu na zakázku přijdou na cca 15tisíc. Ale objevil jsem víceméně ty samý i podle typu motorky u Louise v Německu.Tam chtěj baj voko 9 tisíc za dva i s daní, a když odečtu to co vrací při převozu,
vychází něco kolem 8 tisíc. A to bych řekl je už dost slušná cena.
Vepředu mam 100-90-19 Tarmac a vzadu 130-90-16 Michelin.Ještě jsem nezkoušel jiný rozměry ani směsi.Tato kombinace mi
zatím vyhovuje a snad až budu přezouvat předek, neudělám nějakou botu a nedám
tam horší.
Co se týče jízdních vlastností, podle mně jsou dostačující a vyhovující.
Při nájezdu do zatáčky si motorka skoro sama vybírá tu nejlepší stopu.Teda pokud se nejede jako prase a motorka se netlačí přes odpor.
Zrychlení má na 650 až dost agresivní, i když na zadní jsem to nezkoušel a ani to
nemíním dělat. Jednička je kratší,takže stačí pouze nepatrně vytočit.
Pak dvojka, trojka, čtyřka, pětka a to na tacho už je 80 až 100 při 3500 otáček.
Nechá se jezdit na pětku i při 2000. To se jede kolem 40,motor jen tak pěkně bublá,
lidi se otáčí co to jede a vy jste vysmátý. Za vesnicí přidáte, ve 110 dáte za šest a už upalujete kam
chcete. Občas motor svádí dát sedmičku, ale ta tam bohužel není. I když by se někdy hodila.:-))
Brzdy jsou někdy docela jedovatý.Vepředu jsou dva kotouče a dvoupístkový brzdiče,
vzadu buben. Ten používám po městě při nižších rychlostech.Opakem jsou přední.
Musí se jen přibrždovat. Když se zahamstnou, hrozí reálný nebezpečí kousnutí brzd a pak jen držkopád.
Tlumiče vepředu jsou klasický jen s možností nastavení ponoření při brzdění.
A komu je to málo,může si ještě tlumiče dofouknout podle potřeby. Pak jsou ale dost tvrdý.
Zadní tlumiče maj zase čtyři nastavení tvrdosti a k tomu se může bud přitvrdit nebo povolit pružiny.Takže možnosti experimentovat s tlumiči je možností dost.
Ještě disponuje centrálním i bočním stojanem. Palubka obsahuje tachometr i s denním počítadlem,
otáčkoměr, digi měřák paliva, ukazatel zařazený rychlosti taky digi. A standartně kontrolku
oleje, ukazatel neutrálu a jedna nebo dvě, který nevím co znamenaj.
Když jsem ji tehdy kupoval, vzhledem k mému skepticismu, žádný velký nadšení ve mně nevzbuzovala.Ale když jsem ji dovez domů,trochu se oklepal po jízdě,
smysly se uklidnily z nenadálého štěstí,začal jsem jí mít čím dál víc rád.
Ba co dím, zamiloval jsem se.
A začalo to,co potká každýho, kdo se rozhodne sedlat jakoukoli motorku. Shánění odpovídajícího oblečení,
literatury a zkušeností ostatních s konkrétním typem motorky.Oblečení jsem
sehnal.No, mohl jsem vybrati lepší. Literaturu a zkušenosti bohužel ne. Jak to tak vypadá,
jsem asi jedinej kdo tuhle motorku má v týhle republice.
Tímto bych chtěl poděkovat všem, kdo dočetli až do konce tohohle nudnýho a nic neříkajícího článku,
redakci Motoráje za jeho otištění, všem manželkám a milenkám majícím soucit a trpělivost s našim koníčkem a firmě Honda Hornát za trpělivé servisování mojí vykopávky.
design by cheap@scnet.cz